Sázíme kytky, pak pouštíme draka, hnedle na to bobujeme, den poté na sluníčku buřtujeme, sklízíme medvědí česnek, stavíme sněhuláka…
…hrajeme karty, kreslíme po všem, vaříme polívku z hlíny a trávy, jezdíme na kole, skáčeme panáka…
… a máma si občas toho panáka dá. Když to nejde jinak, tak i k snídani. 🙂
Chodíme ven. K samotám, kde kromě ovcí a krav nikdo není a kde nemusíme nosit „pusačky“. Nosíme si domů mlíko a děláme sýr…
…učíme morče počítat, chováme ploštice a otevřeli jsme si na tajňačku kadeřnictví.
Včera paní učitelka poslala úkoly na další týden – taky založit herbář. Jupííí, zrovna na poslední procházce jsme si nafotili krásné jarní kytičky a přesně víme, kam pro ně dojít.
Hodně vaříme. Ale co?
Já miluju vařit a vymýšlet a kombinovat! Není to pro mne práce, je to zábava a relax.
ALE!
Justa jí snad téměř všechno, ideálně maso s masem, žádné frflání, ovšem i mikroskopický kousínek rajčete degraduje jakýkoliv pokrm na úroveň „nejím, nemám ráda, nechutná“. Že si pak zalije hrancle kečupem, nechávám bez komentáře.
Kája jí hodně ovoce a zeleniny, ale je to taková restaurační fiflenka. Pizza a řízečky mňam mňam, šunkofleky si jezte sami.
Berťas jí snad všechno kromě hub, ale zásadně se rozhoduje podle sester, se kterou zrovna drží basu. Včera nejedl rajčata, dneska zbouchal talíř rajské a ideálně by si k tomu dal pizzu, o které před hodinou prohlásil, že ji nesnáší, protože je na ní sýr. A během toho monologu si souká do pusy sýrové provázky, které jsem právě dodělala.
Jedno vím jistě – všichni milují mé emoce (rozumějte rozčilování se nad jejich frfláním) a všichni nejedí zelí. Asi proto si na zítra poručili zelňačku. Suchý chleba vám třeba! No dobrá, tak aspoň ve vajíčku.
A tak se snažím dělat to, co mají rádi a už nehrotím racionální a vyváženou stravu a ulehčuju si, jak jen to jde. Když chystám omajdu na boloňské, udělám ji aspoň z kila a půlku uložím do mrazáku na základ gulášovky. Na zbylé těstoviny vykouzlíme omáčku ze smetany z čerstvého mlíka z kravína a šup tam hrstku medvědího česneku, který teď hrneme snad všude, krom knedlíku s jahodami.
Kus uvařeného uzeného padne do halušek se zelím (ano, NIKDO nemá rád zelí, a proto sní plný talíř), další na šunkofleky, z vývaru je parádní česnečka, ve které se na dně topí tvarůžky. Mňam. Palačinky na sladko a pak na slano, a když zbude těsto, tak jsou jablka v županu.
Multitaskingu zdar!
A tak zatímco se děti dopoledne učí a koukají na UčíTelku, mícháme v hrncích, otvíráme pošťačce, vysvětlujeme, proč nelze být celý den v pyžamu, druhou rukou si malujem oko a zkoušíme starší dítě z vyjmenovaných slov.
To tuhle jsme projížděli P a než se Karolína nadechla k odpovědi, křičí čtyřletý Bertík: „Já vím, já vím! PRDEL PINĎÁK PIPINA!“
A pak s prvňačkou projíždíme slabikář a narazíme na „Odpověz celou větou: Kde máš nůžky?“ A Jusťa suše pronese: „No asi v prdeli…“.
Takže tak.
Dávejte na sebe všichni pozor.
Udržujte si dobrou náladu a pozitivní mysl!
Pevně věřím, že i v téhle náročné době si optimismus umíme udržet. Nevím jak vy, ale já se už teda nemůžu dočkat, až střihnu do nových látek a nafotím novinky.
Jak to dáváte vy?
Klára
P.S.:
A jakže se to hraje na toho žraloka? Vezmete jednu hlubokou a rozbředlou škarpu plnou hlíny a v ní pobíhá „žralok“, který lape své „rybičky“ přebíhající z jednoho břehu na druhý. Mé dvě rybky měly tehdy bílé bahenní balerínky, zaprášené dlouhé sukně, které se jim motaly kolem nohou, a od paní Druži si vysloužily pochvalu, protože utéct v sukni až ke kotníkům se jen tak někomu nepovede! 🙂