Návrháře znáte jen z filmů? Představujete si, jak excentricky tvoří ve svých ateliérech, kde se po zemi povalují skici a luxusní látky? Myslíte si, že jsou v neustálém kreativním procesu? Pojďte trochu blíž, něco vám prozradím…
…občas mě najdete zavalenou látkami, ale většinou mé návrhy vznikají spíš takhle:
Někdy stačí jen osobitá látka
Jsou látky, které píší svůj příběh samy. Postačí jednoduchý střih šatů, žádné zbytečné kombinace a „vylepšovadla“, která by zbytečně odváděla pozornost od příběhu, který šaty vyprávějí.
Typickými představitelkami jsou šaty Mořské panny nebo tyto zelené šaty Léto na vsi, které mají snad až dětský vzor – domečky, mráčky, medvídek v letadélku… Komplikovaný střih by s takto výrazným vzorem zkrátka nešel dohromady. Představte si, že několik dam si je vybralo jako svatební, či družičkovské, šila jsem je i pro dámy v letech. Protože věk, věk je jen číslo.
Tip: Mořské panny pořídíte i jako tričko.
Občas o tom vůbec nepřemýšlím
Často šiju kombinované věci. Skládám dohromady různé barvy, vzorky, kytičky, puntíky, proužky. Zkouším kombinovat zdánlivě neladící věci a nemám žádné pravidlo nebo postup, jak k sobě látky skládat. Vytahuju jednotlivé role a skládám je k sobě, přihazuju další a další, většinou kontrastní a výrazné. Vždy je ale mezi nimi soulad a pokud volím kontrastní prvek, pořád mi musí s celkem ladit.
Takto vznikly například šaty V hlubinách nebo tunika Kvetoucí sakura.
Radši dělat něco jiného
Dost často mě napadají nové kousky při nějaké úplně jiné činnosti. Takže je lepší jít od všeho pryč a počkat si, až si mě nějaký nápad najde sám. Třeba když uspávám Bertíka a vyprávím mu pohádku, hlavou mi začnou běhat kombinace látek nebo nové vzory šatů. Nebo když usínám a pomaličku upadám do spánku, hlavou se mi honí možné kombinace látek. A ráno pak těžce vzpomínám, co jsem to vlastně vymyslela.